Shrek je zas tu. Počtvrté a (prý) naposledy. Z pohledu rodičů jde o dokonalý produkt s perfektním načasováním – už předem zasloužilá pecka (caparti znají předchozí díly nazpaměť, další šrekaření si vydupou) dobře zacílená doprostřed léta, kdy nejedna famílie řeší, jak děti zabavit v mezeře mezi babičkou a táborem. Ale z pohledu bezdětného diváka? Nuda a šeď určitě ne. Ale bývávalo, že jsem na Shreka nadšeně posílal kdekoho a že jsme si v laskavé společenské únavě ten animák citovali. To už nehrozí...
Zápletka čtvrtého Shreka se točí okolo čehosi, co vypadá jako krize středního věku – ženatý Shrek, lidem oblíbený otec tří zlobřat, je nespokojený a vzpomíná na tu dobu, kdy býval fakt opravdovým zlobrem. A v návalu se nechá zlomit potulným čarodějným rarachem k podivné smlouvě – za jeden den opravdového zlobrovství rarachovi dá jeden den ze své minulosti... Inu – a probere se ve světě, v němž nikdy neexistoval, kde si ho Fiona ani nikdo další z jeho přátel tím pádem vůbec nepamatuje. Kde králem je ten zavilý, tyranský rarach. A kde má Shrek čtyřiadvacet hodin na to, aby vše vrátil do cajku – což lze jen pod podmínkou, že dostane polibek z pravé lásky.
Pěkné schéma – ideálně otevřené všemu, co ke Shrekovi patří. Tedy netriviálnímu situačnímu a slovnímu humoru, vtipné hře s pohádkovými motivy... Problém je snad jen v tom, že rezervoár možného jako by už byl vyčerpán – jako by ta krize středního věku, se kterou válčí sám Shrek, dostihla i celý ten zlobří nápad. Další díl by to už fakt neuneslo. Takže doufám, že to s tím koncem zvoncem myslí DreamWorks vážně.
***
Shrek: Zvonec a konec
(Shrek Forever After)
USA 2010, 92 min, animovaná komedie
Režie: Mike Mitchell